Čas od času na mě na netu vybafne článek o tom, jak děti necvičí, tloustnou a jak to chce ministr školství řešit navýšením počtu hodin tělocviku ve školách... Objektivně vzato, děti tráví hodně času u počítače a nehýbou se, to je zřejmě fakt. Z tohoto pohledu se navýšení hodin tělesné výchovy jeví jako logický krok - když se nehýbou jinde, nechť jsou k tomu děti nuceny alespoň ve škole. Na druhou stranu - pamatuji si ještě, jakou noční můrou byl tělocvik pro mě. Vždycky jsem byla nejtlustší ze třídy a ke všemu nemotorná, až to pěkné není. Míčové hry (hlavně vybíjenou a volejbal) jsem ještě jakž takž zvládala (a také mě to bavilo), ale gymnastika (hrazda, prostná, přeskok) či některé atletické disciplíny (skok vysoký a daleký) pro mě byly utrpením. O běhu nemluvě - poslední místo v nejhorším čase jsem měla předplacené... Nikdy mi to nešlo, zákonitě mě to ani nebavilo a paradoxně za dva roky, kdy jsme měli na střední 3 hodiny těláku týdně jsem přibrala 15 kilo. Naopak následující rok, kdy jsme měli hodiny 2, jsem zhubla 7 kg, tím chci jen ilustrovat, že počet hodin TV nehraje zas takovou roli. 
Povinný tělocvik jsem si začala užívat až na vysoké, kdy jsme si mohli vybrat aktivitu dle svých preferencí a celkově by se hodiny těláku na VŠ daly označit jako "nebuzerační"... Osobně jsem si vybrala aerobic a bylo to poprvé po 13 letech školní docházky, kdy jsem se na tělocvik těšila. Jasně, dalo by se namítnout, že tělocvik na škole nemá být jednotvárný a má právě obsáhnout široké spektrum různých aktivit (atletika, gymnastika, míčové sporty...), ale když už je tedy člověk nucen dělat něco, co mu nejde - a mnohdy ani nepůjde, protože mu prostě schází pro danou činnost vlohy a šikovnost, ať aspoň za to není trestán blbou známkou a v horším případě posměchem. Obzvlášť co se posměchu týče, jsou děti nejkrutější... Všichni rodiče vidí v tom svém potomkovi svatouška, i když se jedná o největšího šikanovatele (existuje to slovo vůbec?) pod sluncem... A na těláku takovýmto drahouškům svou nešikovností přímo nahráváte na smeč. Nemluvě o tom, že právě tihle sígři jsou z valné většiny na těláku za hvězdy...
Ale to jsem odbočila...
V tom chytrém článku, co jsem dnes četla, se hned v úvodu psalo:
"České děti mají nadváhu a sport, cvičení ani žádné tělesné aktivity příliš nemilují. Přeskočit přes kozu je pro ně problém. V dospělosti, kdy pěkný vzhled a dobrá tělesná kondice má vliv například na výběr partnera, možnosti pracovního zařazení nebo zdraví a výkon, se to snaží dohnat. Mnohdy za každou cenu, za vysokých finančních nákladů a často i marně."
Ano, kozu jsem nikdy nepřeskočila a i já dneska jako magor chodím do fitka. Ano, stojí mě to peníze. Ale nikdo mě tam nebuzeruje, neterorizuje a neposmívá se mi, když mi něco nejde. Naopak. Ze školních hodin tělocviku jsem si neodnesla nic jiného než trauma, strach z posměchu a pocit studu, že mi něco nejde. Teď zjišťuju, že to se mnou vůbec není tak marné, jak jsem si celá ta dlouhá léta myslela...
Chtělo by to pár moudrých slov závěrem... Přiměřený pohyb je zdravý a důležitý, o tom žádná... Ale nedá se paušalizovat. V ničem. Někdo se na tělocvik těší, někdo z něj má fóbii, přičemž ti, co spadají do druhé škatulky, určitě víc hodin tělocviku nepřivítají s nadšením a o tom, že díky tomu klesne počet dětí s nadváhou si dovolím pochybovat...